Knihy

Knihy jsou pokladem, který nikdy nedokážeme naprosto docenit. Jsou studnicí vědění, která je nekonečná, a přitom tak málo hluboká, jsou tak nepřeberné, a přitom jich je tak poskrovnu. Jsme jimi zahlceni, a přitom bychom jich chtěli stále více. Knihy jsou jako nekonečný vodopád, a přitom si někdy připadáme, jako bychom potřebovali ještě doušek. Jsou droga, která nám stále schází, i když je všude kolem nás.
Chodíme kolem regálů s knihami a říkám si, že to je taková spousta, že by mi nestačilo ani 100 životů, abych je všechny přečetla. A pak si říkám, že od toho tady možná nejsou, že jsou zde, aby nám pomohly. Aby nám pomohli uvědomit si, že bychom mohli také tvořit, že bychom měli do své mysli zapojit i úvahy o našem životě. Aby nám ukázaly, o čem přemýšlí ostatní lidé, aby nám ukázaly možnosti žití a seberealizace na tomto maličkém světě. Aby nám vysvětlily, že je tu spousta cest. Abychom si mohli všimnout odstínů své vlastní mysli a abychom ji dokázaly použít. Není to jen prostý příběh pro pobavení. Je to příběh života, který by stejně dobře mohl být i náš. Je to příběh lidského snažení a usilování, které bychom měli dále rozvíjet a pokračovat v něm.
Knih je na trhu stále více. Stále více lidí, kteří doufají, že budou známí jako spisovatelé. Ale jestli je to dobře, to si netroufám tvrdit. Spíš si myslím, že těch dobrých knih se na trh dostává stále stejně. Jen je teď těžší je najít. Zahlceni krásnými obálkami, pomineme naprosto knihu ležící ošuntěle někde v koutku, krčící se a čekající cudně na nějakého odvážlivce, který ji uchopí do ruky a zjistí, že i když není zrovna zlatě zdobená, tak mu to vynahradí uvnitř. A přitom nemusí jít o vynikající filozofické dílo. Protože i takový ten obyčejný brak nám ukáže mnohé. Například nám ukáže, jaký jsou lidé ve skutečnosti, neukazuje jen abstrakci, ale konkrétní životy, které se nás dotknou a třeba nám přinesou ještě více, než spousta hezkých citátů. Jsou autoři, kteří prostě cítí vnitřní nutkání psát, kteří nevydrží bez toho, aby mohli sdělit své myšlenky, aby mohli vyjádřit, to co se skrývá uvnitř nich. A takovýchto jedinečných lidí podle mě nepřibývá. Ti lidé psali i dříve. A ti ostatní, to jsou jen pisálci, kteří píší většinou proto, že si říkají, že by také měli něco napsat…
Hlavně se nenechte zadusit knihami. Ono je to docela jednoduché, spadnout do náruče knih, ale pak už se z nich nikdy nevyhrabete, nenajdete cestu ven a utonete někde tam dole a už vás nikdo ani neuvidí. Radši se snažte stát vedle hromady a pečlivě vybírejte, než některou z nich uchopíte do ruky. Protože si uvědomte, že vám bude průvodcem v příštích hodinách života. A ty by přece měly být vždy strávené příjemně.

6.4.2002