Brigády a zaměstnání

 

Brigády. To slovo jako by mělo magický charakter. S čím vším si ho ale vlastně spojujeme? S vydělanými penězi,novými zkušenostmi, nebo poznáváním vlastních hranic? To vše a možná že ještě s něčím mnohem víc. Už od dětství mě fascinovala možnost vydělat si vlastní penízky, které mi budou chrastit v ruce a tak jsem se jako malé škvrně necelých patnáct let za sebou pustila do brigádničení. A jak? Vzala jsem kopu novin a roznášela je po městě. No dobře, ne tak ledajakou kopu, ale prostě kopu. Listy Písecka mělo objednáno docela dost lidí, a tak jsem ráno před školou musela zvládnout docela dost obíhání, k čemuž mi dopomáhalo kolo. Několikrát jsem za tu dobu změnila region a pak jsem roznášela i časopisy. Jenže v zimě mrzly prsty a už mě to i přestávalo bavit a tak jsem zamávala novinám a řekla si, že peníze budu získávat zase jinak a jindy. A tak jsem jeden rok o prázdninách byla dva týdny v cukrárně Pepino, kde jsem prodávala zmrzlinu a alespoň se dozvěděla něco o její výrobě. Rok se sešel s rokem a já před dalšími letními prázdninami sehnala brigádu v pekárně. To už mi odzvonil šestnáctý rok a já si připadala šíleně dospělá.Tři týdny o prázdninách jsem jenom pekla, válela, dávala na plechy a samozřejmě užírala. Tolik se mi tam zalíbilo, že jsem se rozhodla chodit každých čtrnáct dní na noční brigádu o víkendu z pátku na sobotu a ze soboty na neděli. Pracovní doba krátká, plat slušný, břicho plné a špajz doma poté také. Snad se jim nelíbilo, že jsem na Vánoce odnesla asi 6 vánoček, nebo že jsem o letních prázdninách nechtěla brigádničit, nevím, ale každopádně po prázdninách už mě nechtěl. A já byla ráda. Rok strávený na jednom místě mi úplně stačil. Jenže cosi mě tlačilo, a tak jsem si sháněla brigádu a našla. 2x týdně jsem tedy začala dělat v City Hotelu v Písku, kde jsem roznášela jak nápoje, tak pokrmy, objednávala pití a dostávala kromě platu i spropitné. Jasně, že mi to naprosto nevyhovovalo, hlavně když čas od času tam bylo dost zakouřeno, ale to se dalo přežít. Nejvíc mě na tom všem fascinovalo, že jsem se setkala se spoustou lidí, které bych jinak nepotkala. Lidi, kteří žijí naprosto jinak. Člověku se čas od času naskytne příležitost, aby si popovídal i s lidmi u stolu a nestačí se divit, kolik se toho dozví. I s tím jsem však skončila a zůstala na chvíli jen u doučování, tedy kromě toho, že bych letos měla vést i astronomický kroužek. Život potřebuje změnu:-)