Humorné příhody vědců

Richard Feynman-Hans Bethe

Richard Feynman

Rád skrýval svou identitu. Když Tommy Gold 1963 požádal aby se lidé vyjádřili k otázce co a jaké vlastnosti má čas, tak se mu ozvalo 20 lidí a jeden byl nejmenován-MrX a jeho poznámky byly nejméně rozporuplné. X značí proměnnou, ale je to zároveň i symbol univerzality a proměnnosti.

Když měl přijet na Cornell, tak jel o den dopředu a tak neměl nocleh. Uvažoval sice o listí, ale nakonec vyspal na gauči. Zjistil ale, že výuka je až za 8 dní a tak chodil po zábavách a tancoval. Mysleli si o něm, že je student a považovali ho za lháře, když jim řekl pravdu.

Nejen, že dokázal otevírat zámky a tudíž ho považovali za velmi nebezpečného kasaře(stačilo mu vidět jednou sejf a zapamatovat si poslední 2 čísla), ale o této své schopnosti na Caltechu i přednášku "Základy otevírání sejfů paklíči". Také uměl určit podle potu, kdo držel jakou z knih v ruce. 

Jako student miloval hádanky a kvízy. Na střední škole šly všechny k němu. Seznámil se ale s jednou dívkou, která milovala také hádanky. Když slyšela o jeho věhlasu, tak ho chtěla dostat a začala mu dávat hádanky. Jenže on je všechny znal a stačilo mu slyšet první slova a hned jí dal správnou odpověď. Chudák holka se z toho potom zhroutila.

Když jezdil přednášet do leteckých závodů v Buffalo, tak si chtěl užít a vždy ve čtvrtek zajel do baru Alibi Room, který byl nóbl a dal si vodku Black and White a vodu. Namazal se a měsíc pak nepil. Jednou se tam i krutě popral, že si z toho odnesl monokl.

Uměl dobře rychle počítat a vytahoval se s tím, ale Mexičana, který používal abalus se mu podařilo porazit až při složitějším počítání.

Snažil se vykroutit z Nobelovky, protože nesla sebou ohromné povinnosti. Štvaly ho ceremoniály ve Švédsku, ale naštěstí už byly lepší. Studentská skupina "Řád žáky", na které zakvákal a seskákal pozadu schody od krále.

Spolu s malířem Jirayrem Zorthianem se učil malovat a učili se navzájem. Feynman chtěl vyjádřit své pocity o přírodě a i prodával pod pseudonymem Au Fait(vykonáno jest) a pak O-f-e-y(to je označení černochů pro bílé). Získával modelky přes Jerryho. Prodával i u Bulloců a pak začal kreslit akty. Chodil do restaurace, kde byla obsluha "nahoře bez". Jeho žena Gweneth to brala v pohodě a on v těch restauracích buď počítal nebo maloval. Měl dokonce i výstavu z prodaných i dalších obrazů.

Bubnuje rád. Dokonce měl i vystoupení. Sice neumí číst z not, ale naučí se rytmus na bonga a improvizuje. Dostal i nabídku bubnovat pro balet, což byl nakonec docela velký úspěch.

Al Seckel udělal jednou tu chybu, že pozval na jeden večírek jak Feynmana, tak i Gell-Manna. Samozřejmě se bavili pouze spolu a jejich rozhovor vypadal tak, že jeden něco řekl a ten druhý hned na to, že to nemusel říkat, protože to ví. Pak seděli u stolu a někdo něco pronesl. Gell-Mann na to: "Ach, tohle je pleonasm" Všichni se na něj udiveně dívali. "Cože?" "To je věta s trojitou nadsázkou." Gell-Mann byl velice známý pro svou pedantickou znalost jazyka a faktů. Feynman spolu s Al Seckelem začali horlivě hledat v knihovně a skutečně zjistili, že Gell-Mann měl pravdu. Když to Feynman zjistil, tak udeřil do stolu a vykřikl: "Zatraceně! Má vždycky tak zpropadenou pravdu, vždycky!" Al Seckel mu na to řekl: "Uvidíme, jestli se nám ho podaří dnes nachytat." Večer tedy když došla řeč na staré knihy o čarodějnictví, tak se Gell-Mann zeptal: "Znáte knihu Malleus Maleficarum od Jamese I.z roku 1623?" Na to ale Al Seckel odvětil: "Ne, Murray, Malleus Maleficarum byl napsán Sprengerem a Kramerem roku 1486, James I napsal Demonology roku 1597." Gell-Mann se podíval velmi překvapeně a zeptal se: "Cože?" V tu chvíli se na Dickově tváři rozhostil úsměv, ale ještě tu nebyl důkaz. A kniha skutečně Al Seckelova slova potvrdila. Feynman se v tu chvíli sesul smíchy pod stůl. Konečně se mu podařilo Muraye pokořit.

Nedlouho po vydání knihy "To snad nemyslíte vážně!", seděl Feynman s Al Seckelem a povídali si o úspěchu knihy, když jeden z jejich postgraduálních studentů poznamenal, že dlouho neviděl Gell-Manna. Myslel jsem, že odešel a začal psát vlastní knihu anekdot. Jiný student se přidal: "Ano, a já vím, jak se bude jmenovat: ´Zatraceně, Murray, zase máte pravdu.´

Jednou spolu s Al Seckelem navštívil přednášku. Přišli brzy a tak mohli zabrat přední místa. Feynman si všiml, že přednášející si nechal položené poznámky za sebou na sedadle. Feynman si je prohlédl a Al Seckel si všiml, že vnímá, co čte. Potom položil poznámky zpátky a přednášející přišel. Všichni se mořili derivacemi a složitými rovnicemi, ale Feynman nic nedělal a pak řekl: "Ale řešení je přece jasné. Je to..." Profesor a všichni přítomní zírali udiveně na Feynmana, který vypadal, že říká řešení spatra. Když opouštěli přednášku, tak si spolu s Al Seckelem vyměnil šibalský úsměv.

Feynman měl dodávku pokreslenou svými proslavenými diagramy a na poznávací značce měl napsáno Quantum(Gell-Mann měl na poznávací značce zase napsáno Quarks). Al Seckel se Feynmana zeptal, když spolu byli zase jednou tábořit, jestli už ty diagramy někdo rozpoznal. Odpověděl, že ano, když jednou byl u McDonalda, tak prý někdo vešel a zeptal se ho, proč má Feynmanovy diagramy po celé dodávce. Pevným hlasem na to odpověděl: "Protože JÁ JSEM Feynman!" Na to zůstal ten mladý muž jenom v údivu zírat.

Jednou se Gell-Mann a Feynman bavili o praštěných dopisech a telefonátech. Feynman začal vyprávět o jedné šílené ženě, která mu volala do kanceláře o nějaké podivné teorii magnetických polí a nemohl ji dostat z telefonu. Gell-Mann na to řekl: "Vzpomínám si na tu ženu. Telefonát jsem s ní skončil za méně než minutu." "Jak se ti to povedlo?" zeptal se Feynman. "Řekl jsem jí, aby ti zavolala, že jsi skutečný odborník na to téma.
Richard Feynman´s portrait of Frankie Evans at Gianonni's in 1969

Hans Bethe

Znal zpaměti mnoho čísel(logaritmy...), dvojmoci uměl okolo 50-502 a odečte 100x rozdíl čísla a 50. Opravu prováděl, že rozdíl2 a přičte(48-2500-200+22)

Ernest Rutherford

Ernest Rutherford viděl, že jeden z jeho studentů pracuje velice pilně. Všiml si toho a zeptal se ho:
"Pračuješ také ráno?"
"Ano," odpověděl hrdě student.
"Ale kdy přemýšlíš?" tázal se Rutherford.

"Vešel jsem do pokoje, ve kterém bylo šero a zaregistroval jsem, že v publiku sedí Lord Kelvin a uvědomil jsem si, že jsem se dostal do pořádného průšvihu v poslední části mé řeči, která pojednávala o stáří země, kde se můj pohled na věc velmi lišil od jeho. K mé úlevě, Kelvin usnul, ale když jsem se přiblížil k tomu podstatnému bodu, tak jsem si všiml, že ten starý pták se posadil, otevřel oči a upřeně se na něho zadíval. V tu chvíli ke mně přišla náhlá inspirace a řekl jsem, že Lord Kelvin omezil věk Země, ´pokud žádné nové objevy(o energii) nebyly objeveny´. Ten prorocký výrok mluvil o tom, co dneska nazýváme, radium! Hle! Starý chlapík se na mě zářivě usmál."

Paul Erdos(1913-1996), Hungarian

Je to jeden z nejplodnějších matematiků v historii, který velmi rád vtipkuje o svém věku. Například říká, že je starý dva a půl miliardy let starý, protože v jeho mládí byl známý věk Země 2miliardy let a dnes jsou to 4,5 miliardy.

Jednoho dne si povšiml, že publikum se při jeho přednáškách zvětšuje a zvětšuje, až do chvíle, kdy vyplnili místnost tak velkou, že jeho starý slabý hlas nemohl být tak hlasitý. Erdos uvažoval o důvodu tohoto jevu: "Myslím," řekl, "musí to být proto, že každý chce mít možnost říct: ´Pamatuji Erdosa, dokonce jsem navštívil jeho poslední přednášku!´ "

Jeho zvykem bylo, že obvolával matematiky po celém světě a nezáleželo mu na tom, co je právě za hodinu. Pamatoval si čísla všem matematiků, ale netušil, jaké je jejich křestní jméno. Jediný, komu říkal jeho křestním jménem byl Tom Trotter, kterému říkal Bill.

Při jedné příležitosti Erdos potkal jednoho matematika a zeptal se ho, odkud je. Matematik odpověděl: "Vancouver." "Ach, tak to musíš znát mého dobrého přítele Elliota Mendelsona." Odpověď zněla: "Já jsem tvůj dobrý přítel Elliot Mendelson." 

P.Erdos měl svůj vlastní jazyk:

Supreme fascist=Bůh(ten, kdo schovává Erdosovy ponožky, brýle, maďarský pas a nechává za sebou nejlepší rovnice)
straight from the book=krásný, elegantní důkaz(ze SF knihy)
USA=Sam(Uncle Sam)
Australia=Ned(Ned Kelly-známý Australský bandita z 19.st.)
Maďarsko=János(János Kádár-vládce Maďarska 1956-1988)
SSSR=Joe(Joseph Stalin)
komunisti=na dlouhé vlnové délce(červená barva)
fašisté=na krátké vlnové délce(opak červené)
jsem připraven dělat matiku=mám otevřený mozek
Co je to za pokrm?=Co to bylo, když to bylo živé?
muž= otrok žena= boss osvobozený= rozvedený oženěný= zajatý
dítě, malý= epsilon dávat matematické lekce= kázat dělat matiku= žít skončit s matikou= zemřít
hudba= hluk alkohol= jed kdo nedělá matiku= bezvýznamná existence narodit se= přijet
zemřít= opustit

 Bertrand A.W.Russell

Velký logik Bertrand Russel(možná to byl A.N.Whitehead) jednou prohlásil, že může dokázat cokoli, pokud bude platit, že 1+1=1. A tak jednoho dne mu nějaký chytrák položil otázku: "Dobře. Dokažte tedy, že jste papež." Bertrand chvíli přemýšlel a pak řekl: "Já jsem jeden. Papež je jeden. Takže Papež a já jsme jedno."

V době, kdy začala studená válka, měl mít Russell přednášku o politice v Anglii. Byl levičák a tak v konzervativním dámském klubu musel podstoupit útoky žen, které se snažili zaútočit na vše, co šlo. Jeho ochránce, anglický gentleman, nechtěl být na dámy hrubý, ale potřeboval Russella od nich zachránit. Řekl: "Ale on je matematik!" Dámy to ignorovali. A tak strážce pokračoval: "Ale on je veliký filozof!" Dámy ho ignorovaly dál. V zoufalství nakonec řekl: "Ale jeho bratr je hrabě!" a to Berta zachránilo.

Jednou zase Russell přednášel o astronomii. Popisoval, jak země obíhá okolo slunce a slunce zase okolo centra seskupení hvězd, které se nazývá Naše galaxie. Na konci přednášky přišla stará žena ze zadních řad a řekla: "To, co jste nám říkal, jsou hlouposti. Svět je ve skutečnosti placka, kterou nese na zádech obrovská želva." Vědec se na ni zářivě usmál předtím, než odvětil: "A na čem stojí želva?"-"Jste velice chytrý, mladý muž, ale je to želva AŽ DOLŮ!"(možná jsou to samé želvy až dolů)-toto ale dost možná je příběh o Henry Jamesovi, jak se dovídáme z Amerického muzea přírodních umění.

John von Neumann

Jednou zastavil na chodbě Neumanna jeden ze studentů
"Prosím, promiňte, pane profesore Neumanne, mohl byste mi prosím pomoci s početním úkolem?"
"Dobře, chlapče, pokud to je něco velmi rychlého...jsem zaneprázdněný muž."
"Mám problém s tímhle integrálem."
"Nech mě se na to podívat."...."Dobře, chlapče, odpověď je dvě pí nad 5."
"To vím, odpověď je zezadu, ale mám problém to zderivovat."
"Dobře, nech mě se na to podívat ještě jednou."...."Odpověď je dvě pí nad 5."
Zdecimovaný student: "Ach, pane, znám odpověď, jen nevím, jak to zderivovat."
"Jak chceš, chlapče, dělal jsem to dvěmi způsoby."

Von Neumann měl ve zvyku zapisovat na tabuli jednoduché řešení domácích úloh(řešení bylo samozřejmě jednoznačné). Jednou si chtěl jeden ze studentů pomoci a zeptal se ho, jestli je nějaká jiná cesta k řešení toho problému. Von Neumann se na to zadíval a pak řekl: "Ano."

Norbert Wiener

Wiener byl velice zapomnětlivý. Když se jednou stěhovali z Cambridge do Newtonu, tak mu žena sbalila věci a poslala ho na MIT, zatímco ona zařizovala stěhování. Byla si jistá, že zapomene, že se stěhovali a kam, tak mu napsala novou adresu na papír a dala mu ji. Jenže jednoho dne mu svitlo a popadl papír co měl v kapse a zuřivě na něj naškrabal nějaké myšlenky. Pak si ale uvědomil, že v jeho úvahách byla chyba a tak ten papír vyhodil. Na konci dne se vracel domů(samozřejmě na starou Cambridgskou adresu). Když pochopil, že se přestěhovali, a že papír s adresou je ztracený. Naštěstí mu blýsklo a zeptal se procházející dívky: "Promiňte, možná, že mě znáte. Jsem Norbert Wiener a právě jsme se přestěhovali. Nevíte náhodou kam?" Na to mladá dívka odvětila: "Ano, otče, máma si myslela, že to zapomeneš.
Ptal se na tento příběh jeho dcery a ona řekla, že její otec nikdy nezapomněl, kdo jsou jeho děti. Zbytek příběhu je ale pravděpodobně velmi blízký pravdě.

Ampére André

Francouzský vědec jednoho dne, na cestě na důležité setkání v Pařížské Akademii, dostal úžasnou myšlenku, kterou si okamžitě zapsal....na kočáru: dH=ipdl/r^2. Když přijel a zaplatil řidiči, tak běžel do budovy to každému oznámit. Pak si ale uvědomil, že to má napsané na kočáru. A tak se rozběhl do pařížských ulic, aby našel své poznámky na kolech.

Tento známý fyzik a matematik měl v životě dost neštěstí. Jeho otec byl například popraven gilotinou za francouzské revoluce a jeho žena zemřela krátce po jejich svatbě. Na smrtelné posteli roku 1836 si objednal, aby na místě nad jeho hrobem bylo vytesáno: Tandem Felix(Konečně šťasten).-Isaac Asimov´s Book of Facts

Einstein Albert

31.10.1930 se ho jeden spolucestující ve vlaku zeptal na jeho zaměstnání. Einstein na to odpověděl, že je model pro malíře. Tím chtěl vyjádřit svůj pocit, že se stává neustálou předlohou soch a maleb.(Einstein Archive 21-006)

Einstein si sám sebe rád představoval jako violistu a jednoho dne nacvičoval Haydnův smyčcový kvartet. Když již počtvrté promávl svůj vstup do skladby při druhé větě, tak se na něho cellista podíval a řekl: "Víš, Alberte, tvůj problém je v tom, že neumíš počítat."

Einstein před druhou světovou válkou navštěvoval hudební salón v Německu s violistkou S.Suzuki. Dvě japonské ženy hrály německou hudbu a žena v publiku vykřikla: "Jak úžasné! Zní to tak německy!" Einstein poznamenal: "Paní, lidé jsou stále stejní."

Einstein jednou řekl, že bude složité učit na smíšené koleji, když chlapci budou místo poslouchání učitele koukat po dívkách. Byl ujištěn, že ho budou poslouchat velmi pozorně a zapomenou na dívky. Ten velký muž ale odvětil, že takoví chlapci nebudou stát za to, aby je někdo učil.

Einstein mluvil o oficiálních příležitostech jako o "trávení času v ZOO"!

Roku 1946 vyjádřila jihoafrická dívka v dopise údiv nad tím, že Einstein stále ještě žije. Einstein odpověděl: "Musím se ti přiznat, že jsem stále ještě mezi živými. Ale určitě na to bude lék."(Einstein Archive 42-612)

Poté, co se narodila Albertova sestra Maja, řekli dvou a půl letému Einsteinovi, že bude mít něco na hraní. Poté, co si Einstein prohlédl dítě, tak si postěžoval: "Ano, ale kde to má kola?"(biografické listy od Majy Winteler-Einstein)

Když Einsteinovi jeho žena říkala, aby se pořádně oblékl, když jde do kanceláře, tak namítl: "Proč bych měl? Každý mě tam zná." A když mu bylo řečeno, aby se oblékl pořádně na svou první velkou konferenci, tak pronesl: "Proč bych měl? Nikdo mě tam nezná."(Ekhlers, Liebes Hertz!)

"Když jsem byl mladý, tak jsem zjistil, že velké prsty u nohou nakonec udělají na ponožce díru. Tak jsem přestal nosit ponožky." 

V dobách, kdy Einstein vyučoval, tak za ním přišel jeden ze studentů a řekl: "Otázky na letošní zkoušky jsou ty samé jako minulý rok!" Einstein odpověděl: "Máš pravdu, ale tento rok jsou odpovědi rozdílné."

Marilyn Monroe jednou navrhla Einsteinovi: "Co byste, pane profesore, říkal tomu, kdybychom spolu měli děťátko? Jaké by to asi bylo dítě-s mým vzhledem a vaší inteligencí!" Einstein odvětil: "Obávám se, paní, že by to mohlo být také obráceně."

Einstein mluvil se svými kolegy o kvantové mechanice. Kolegové používali stále klasické pojmy při této diskusi. Einstein nakonec řekl: "Nejsem si jistý, jestli vám rozumím, protože používáte špatná slova."

Einsteinův řidič sedával vzadu v místnosti při všech Einsteinových přednáškách a po nějaké době poznamenal, že by možná mohl mít přednášky on sám, neboť je slyšel již mnohokrát. A tak při další zastávce na cestách si s Einsteinem prohodili místo, Einstein si sedl dozadu v řidičské uniformě a řidič dokonale přednášel. Nakonec se ho jeden člověk z publika zeptal na podrobnou otázku o nějaké části hmoty, na což mu přednášející odpověděl: "dobře, odpověď na vaši otázku je vcelku jednoduchá, vsadím se, že dokonce i můj řidič, který sedí vzadu, by ji mohl zodpovědět..."

Než se Einsteinovi stěhovali do USA, tak museli snášet tvrdou situaci poválečného Německa. Paní Einsteinová zachránila staré dopisy a další papíry pro Alberta, který na ně prováděl své výpočty. Po letech se paní Einsteinová procházela v nějakém vědeckém výzkumném centru. Procházela laboratoří a Američané jí vše vysvětlovali blahoskloným pomalým hlasem, jak mluvíme k cizincům. Nakonec vešla do observatoře a stála přímo naproti větší vědecké obludě. "Dobře, k čemu je toto?" "Paní Einsteinová, používá toto zařízení k rozluštění nejsložitějších tajemství vesmíru," odvětil vedoucí. "To je vše?" odfrkla si paní. "Můj muž to samé prováděl na zadní strany obálek."

Einstein říkal, že když si vařil polévku a chtěl také vajíčko vařené naměkko, tak hodil vajíčko do polévky a ušetřil si mytí s jedním hrnce.

Charlie Chaplin pozval Einsteina na premiéru Města světel. Když jim oboum publikum tleskalo, tak Chaplin řekl: "Tleskají mi, protože mi všichni rozumí, a vám tleskají, protože vám nikdo z nich nerozumí." 

Einstein měl dítě s Milevou než se oženil a pak měl aféru s Elsou předtím, než se s Milevou rozvedl a oženil se s Elsou.

Karl F.Gauss

Krátce po svých sedmých narozeninách nastoupil Gauss na školu, kde vyučoval Buettner, který učil stovky studentů tím způsobem, že je považoval za odpadky a tak je terorizoval, až zapomněli i svá vlastní jména. V deseti letech Gauss přišel do aritmetické třídy. Jelikož to byla první hodina, tak nikdo o aritmetice nic nevěděl a tak mohl Buettner předložit dlouhý problém, který ale mohl vzorečkem vyřešit během několika vteřin. Zde je: 81297+81495+81693+...+10 0899, kdy se čísla zvětšují vždy o 198 a bylo dáno 100 čísel. Bylo zvykem, že první, kdo problém vyřešil, tak položil svou tabulku na stůl, druhý pak na ní a tak dále. Buettner právě dokončil vysvětlovat ten problém, když Gauss položil svou tabulku na stůl a řekl: "Tady leží." Ostatní se ještě hodinu dřeli a Buettner si myslel, že Gauss je jen další z hlupáků, kteří se raději ani nepouštějí do řešení. Na Gaussovo tabulce bylo pouze jedno číslo-správné. Gauss pak rozhlašoval po celé škole, jak k výsledku dospěl. Postup sice není nikterak složitý, ale že na něj přišel desetiletý kluk, je pozoruhodné. Buettner byl tak udiven, že se snažil vykoupit sám sebe a přinejmenším jeden z jeho studentů se stal lidským učitelem.(James R.Neuman-"The world of mathematics")

Gauss přišel jednou za svým profesorem: "Právě jsem sestrojil sedmnáctiúhelník!"-"Nesmysl. To je nemožné."-"Dobře, tak jsem tedy právě zjistil, jak vyřešit polynom sedmnáctého stupně."-"Triviální. To jsem udělal sám." Gauss poté nazýval svého profesora(který byl také amatérský básník) "Nejlepší básník mezi matematiky a nejlepší matematik mezi básníky."

Isaac Newton

Newton byl nazýván "nejexaktnějším alchymistou", snad i právě prací s alchymií nahlédl do podstaty hmoty. Newton byl přesvědčen o možnosti transmutace kovů a pořídil si jednak alchymické llátky, pece a studoval i literaturu. Asi 25 let se věnoval alchymickým pokusům, měl 200 nejlepších knih o alchymii a dokonce napsal 650 000slov na toto téma.

Tento příběh se přihodil jednomu ateistovi. Ten vešel do místnosti, kde stál přístroj napodobující sluneční soustavu, který právě Isaac Newton dokončil. Muž ji uviděl a řekl: "Jak úžasné" a šel točit klikou, aby se kolem něj otáčely planety. Přitom se Newtona zeptal: "Kdo to sestrojil?" Newton přestal psát a odpověděl: "Nikdo." Pak pokračoval ve psaní. Muž řekl: "Vy jste mi nerozuměl. Kdo sestrojil ten přístroj?" Newton odpověděl: "Říkal jsem vám, že nikdo." Muž přestal točit klikou a otočil se na Isaaca: "Teď mě Isaacu poslouchej, tento úžasný stroj musel někdo sestrojit-neříkej mi stále, že to nikdo neudělal." V tu chvíli přestal Newton psát a vstal. Podíval se na něj a řekl: "Teď to není překvapivé. Říkal jsem vám, že tu jednoduchou hračku nikdo nesestrojil a vy jste mi nevěřil. Teď se díváte na sluneční soustavu-komplikovaný úžasný stroj, který je všude kolem vás-a vy se odvažujete říct, že ho nikdo nesestrojil. Nevěřím tomu." Tento rozhovor měl takový daleký důsledek, že ateista odešel a už nebyl dál ateistou. Uvěřil, že Bůh je skryt za zákony, které objevujeme ve stvoření.

Newton měl za přítele anglického matematika Johna Wallise(1616-1703). Podle jeho deníku vyprávěl jednou Newton Wallisovi o svém psu Diamondovi: "Můj pes Diamond zná trochu matematiky. Dnes před obědem dokázal dva teorémy."-"Tvůj pes musí být génius,"řekl Wallis-"Ale ne, nepřeceňoval bych ho tolik,"odpověděl Newton, "první teorém byl s chybou a v druhém byl patologická výjimka."

Newton snad zemřel jako panic

Niels Bohr

Niels Bohr měl na svém stole podkovu. Jednoho dne se ho student zeptal, jestli skutečně věří, že podkova nosí štěstí. Bohr na to odpověděl: "Vím, že nosí štěstí ať tomu věříš nebo ne."(nebo možná také visela na jeho chatě, jak praví jiný zdroj, kdo ví).

Niels Bohr měl pozoruhodný způsob, jak se vyhnout složitým otázkám. Když ho někdo zahnal na semináři do kouta, tak uchopil krabičku sirek, jako by si chtěl zapálit vyhaslou dýmku, ale ve skutečnosti(jak již zkušení posluchači věděli) ji upustil na podlahu. Poté, co chvíli sbíral sirky, se zvedl a pokračoval ve své řeči, o které nikdo, ani tázající se, nevěděl, jestli má co dělat s původní otázkou.

Když četl o jedné podivné teorii(Diracova teorie, která vedla k objevu pozitronu) Niels Bohr prones, že by to bylo velice užitečné jako past na slony. Jednoduše napsat vysvětlení teorie na plakát, pověsit to na strom v džungli a každý slon(zvíře známé svou moudrostí), který bude okolo procházet bude v tu chvíli tak zabraný v textu, snažíc se ho pochopit, že může být zabalen a poslán do ZOO v Kodani ještě dřív, než by si všiml, že se něco stalo.

Lev Landau

Tento příběh se odehrál na setkání Akademie věd v SSSR. Notorický zemědělec Lysenko(objevitel "tvořivého Darwinismu") zavedl řeč na dědičnost nabytých znaků. Když domluvil, tak mu Landau položil otázku: "Vy tedy tvrdíte, že když uřízneme ucho krávě a pak uřízneme ucho jejímu potomku a tak dále, tak se začnou rodit bezuché krávy?" -"Ano, tak je to správně."-"Jak potom ale vysvětlíte, že se stále ještě rodí panny?" 

Na Fyzikálním Technickém Institutu v Kharkově, kde Landau pracoval byl jeden nafoukaný a průměrný, ale velice plodný vědec, jehož většina prací byla plagiáty. Jednoho dne mu došel telegram, že byl nominován na Nobelovu cenu a proto by měl připravit soubor všech papírů na psacím stroji ve dvou kopiích a poslat je na vedení Oddělení Teoretické Fyziky(což byl Landau) do 1.května. Ten chudák se nepozastavil nad pochybným datem a začal se cítit velice důležitý a přestal zdravit své staré přátele. Dokázal přepsat tu hromadu papírů na stroji včas a položil je na Landaův stůl jen aby mohl vyslechnout jeho otázku: "Skutečně jste si myslel, že byste mohl dostat Nobelovu cenu za tu hromadu nesmyslů?"

George Danzig

Když George Danzing studoval na koleji, tak byl otrávený ze svých hodin matematiky. Zašel za profesorem a řekl: "Mé hodiny jsou příliš jednoduché!" Profesor se na něho podíval a řekl: "Dobře, jsem si jistý, že ti tohle bude připadat zajímavé." Poté profesor okopíroval 9 problémů z knihy a dal Danzingovi papíry. Po měsíci zašel za Danzingem a zeptal se: "Tak co, jak ti to jde s těmi problémy, které jsem ti dal?"-"Ach, jsou velice obtížné. Zatím jsem byl schopný vyřešit pouze 6 z nich." Profesor byl viditelně šokován: "Cože? Ale to jsou nevyřešené problémy!"(možná, že to byl David Hilbert, Enrico Fermi, či John Milnor. Danzingův první osobní výpočet můžeme najít v knize "More Mathematical People")

Ludwig Boltzmann

Když měl Boltzman svou přednášku o ideálních plynech, prováděl složité výpočty, které mu nedělaly žádné problémy. Jeho studenti ho nestačili sledovat a ptali se ho na výpočty na tabuli. Botzman se omluvil a slíbil, že se příště polepší. Další hodinu začal: "Pánové, pokud spojíme Boylův zákon s Charlesovým zákonem, tak dostaneme rovnici pv=p/sub 0 v/sub 0(1+a*t). Nyní je jasné že /sub a S/sup b=f(x) dx x(a), pak je pv=RT a /sub V S f(s,y,z) dV=0. Je to tak jednoduché jako že jedna je jedna. V tu chvíli si vzpomněl na svůj slib a poctivě zapsal 1+1=2. Pak pokračoval ve svých složitých výpočtech ve své hlavě.

Charles Darwin

Z jeho autobiografie: "Jednoho dne, při odlupování nějaké staré kůry, jsem zahlédl dva vzácné brouky a umístil jsem každý do jedné ruky. Pak jsem ale zahlédl třetí a nový druh, který jsem nemohl v žádném případě ztratit, tak jsem strčil toho, kterého jsem držel ve své pravé ruce, do pusy." Ale když si ho vstrčil do úst, tak vyloučil něco, co zavinilo, že Darwin ho vyplivl a pak ztratil i druhé dva.

Arthur Eddington

Sir Eddington, který byl později známý jako Sir "Adding-one"(přidej jedna), v třicátých letech při rozhovoru s reportérem: "Slyšel jsem, že jste jeden ze tří lidí na světě, kdo rozumí obecné relativitě." Eddington se zatvářil zmateně. Reportér se ho zeptal, co se stalo a dostal odpověď: "Přemýšlím, kdo může být ten třetí člověk." Podle dokumentací se toto přihodilo v roce 1933, kdy se pořádalo setkání Královské společnosti a Královské astronomické společnosti se rozptýlil. Ludwig Silberstein za ním přišel a řekl mu: "Profesore Eddingtone, musíte být jeden ze tří lidí na světě, který rozumí obecné relativitě." a Eddingtonovu odpověď již znáte.

Eddington měl přednášku o kosmologii a začal s rychlým přehledem prvních modelů vesmíru. Zmínil indickou myšlenku, že svět byl na zádech obrovské želvy a řekl, že to nebyl dobrý model, protože neříkal, na čem stojí želva. Po přednášce za ním přišla stará dáma a pronesla: "Jste velice chytrý, mladý muž, velice chytrý, ale je tu něco, co nechápete o indické kosmologii: Je to želva AŽ DOLŮ!"

Jednou položil zkušební otázku Cambridgské Universitě Tripos, která se zmiňovala o "...perfektně sférický slon, jehož hmotnost můžeme zanedbat."

Werner Heisenberg

Wolfgang Pauli se ho jednou tázal: "Věříte v osobního boha?
Heisenberg odvětil: "Mohl bych přeformulovat vaši otázku? Sám bych dal přednost následující formulaci: Můžete, nebo někdo jiný, dosáhnout naprostého řádu mezi věcmi či událostmi, jejichž existence vypadá mimo jakoukoli pochybnost, tak přímo, jako můžete dostat duši nějaké jiné bytosti? Používám slova ´duše´ úmyslně aby to nemohlo být nepochopeno. Pokud byste položil svou otázku takto, pak bych musel říct ano."(Werner Heisenberg-"Physics and Beyond")

Paul Dirac

Během jedné ze svých přednášek, udělal profesor Dirac chybu v rovnici když psal na tabuli. Jeden z odvážných studentů se přihlásil a řekl nesměle: "Profesore, nerozumím rovnici 2." Dirac pokračoval v psaní bez jakékoli reakce. Student předpokládal, že ho neslyšel a tak se znovu přihlásil a hlasitěji pronesl: "Profesore, nerozumím rovnici 2." Dirac nereagoval. Někdo v první řadě se rozhodl do rozhovoru vložit a řekl: "Profesore, ten muž se vás na něco ptal." "Ach,"odpověděl Dirac,"myslel jsem, že mi to oznamoval."

Murray Gell-Mann

"Roku 1963 když jsem začal používat název "quark" pro základní stavební jednotky nukleonu, používal jsem pouze zvukovou podobu, která by mohla být zapsána také jako "kwork". Poté v jednom z mnoha čtení Finneganovy svatby od Jamese Joyce, uviděl slovo "quark" ve větě "Three quarks for Muster Mark". Od té doby "quark"(výraz pro pláč racků) se úmyslně rýmoval se slovem "Mark" stejně jako "bark" a podobnými slovy, takže jsem se cítil omluvně, že jsem to vyslovoval jako "kwork". Ale kniha představovala výmysly občana Humphreye Chimpdena Earwickera. Slova v textu jsou obyčejně získána z různých zdrojů, jako "portmanteau words" v Through the Looking Glass. Čas od času fráze vyskytující se v knize částečně pocházejí z baru, když si říkají o pití. Uvádím to zde, protože možná jeden z mnoha zdrojů pláče "Three quarks for Muster Mark" může být také "three quarts for Mister Mark," v kterémžto případě by se výslovnost "kwork" nezdála být neoprávněná. v každém případě, číslo tři se přesně hodí k tomu, jak se kvarky vyskytují v přírodě."-M.Gell-Mann, Kvark a Jaguár: W.H.Freeman

Thomas Hobbes

Bylo mu 40 let ve chvíli, kdy se začal zabývat geometrií, k čemuž došlo náhodou. Zrovna se nacházel v knihovně pro muže, když tu ležela otevřená kniha Euclid´s Elements- "twas the 47 El.libri I"(Pythágorův teorém). Četl důkaz, který se odvolával zpátky na podobnou větu, kterou četl. Ta se odvolávala na další, kterou také četl. Nakonec byl naprosto přesvědčen o její pravdivosti. A tak se zamiloval do geometrie.

Enrico Fermi

Enrico pracoval na Texaské univerzitě a měl starší sekretářku, která se jmenovala Sadie. Během 2.světové války pracovala tato sekretářka v Los Alamos. Když vyprávěla příběh, tak se vždy chtěla ujistit, že budou vědci ochotni dát tajné dokumenty do spalovny. Nikdo s tím neměl problémy, až na Fermiho, který nikdy nebyl schopný pochopit, jak pracuje spalovna a Sadie ho musela vždy provést po schodech, aby se mohl zbavit dokumentů.

Justus von Liebig

Jednoho dne za Liebigem přišel jeho asistent celý vzrušený, aby mu řekl, že objevil univerzální rozpouštědlo. Liebig se ho zeptal-"A co je to univerzální rozpouštědlo?" Asistent odvětil "Takové, které rozpouští všechny látky." Liebig odvětil: "A kde plánujete to rozpouštědlo tedy uchovávat?"

Walter Hermann Nernst

Nernst krmil ryby v rybníku nedaleko své chaty, když k němu přišel jeho známý: "Proč se s nimi obtěžujete? I krmení drůbeže se zdá být zajímavější."-"Krmím zvířata, které jsou v termodynamické rovnováze s životním prostředí," odpověděl Nernst. "Jejich krmení vlastně znamená vlastně zahřívání vesmíru na vaše útraty."

Nernst vylepšil elektrickou lampu, která je známá jako "Nernstova lampa", kterou prodával velice draze. Jeho kolega se ho ne právě bez zášti zeptal, jestli jeho dalším projektem bude výroba diamantů. Nernst odvětil: "Ne, mohu si je nyní dovolit kupovat, takže je nepotřebuji vyrábět."

Arne Beurling

Když PhD kandidovali, tak byl dohlížejícím a dostaly se mu do rukou jejich dokončená tvrzení. Přečetl několik posledních stran tvrzení, vzal papír ze svého stolu, podíval se na něj na několik vteřin a pak řekl: "Dobře, vypadá to jako správná odpověď, můžete to odevzdat."

David Hilbert

Jednoho dne byl pozván, aby promluvil během prvních dnů cestování letadlem na jakékoli téma, které si mohl vybrat. Jeho téma: "Důkaz Fermatova posledního teorému". Není třeba dodávat, že jeho přednáška byla velice očekávaná. Přišel den přednášky, přednáška byla perfektní, ale neměla naprosto co dělat s Fermatovým posledním teorémem. Na konci se ho někdo zeptal, proč ji nazval tím názvem, se kterým neměla naprosto nic společného. Odpověděl: "To bylo pro případ, že by letadlo spadlo."

Hilbert byl pověřen doručením důležité adresy na velký sjezd inženýrů. Organizátoři zjistili až později, že je Hilbert znám pro svůj jízlivý vztah k inženýrům. Tak se rozhodli se k němu vrátit a promluvit s ním. Po chvíli otálení se rozhodli mu sdělit, že se obávají, že by mohl urazit některé z lidí a jestli by se mohl držet během své řeči trochu zpátky. Když si Hilbert uvědomil, o co ho žádají, tak se hlasitě rozesmál a řekl: "Nemusíte se toho obávat. Jak bych mohl urazit někoho tím, že inženýři nemají s matematikou NAPROSTO NIC SPOLEČNÉHO."

Friqyes Riesz

Tento maďarský matematik potřeboval 2 asistenty při svých přednáškách. Jeden z nich četl jeho lekce a druhý vše zapisoval na tabuli. On mezitím stál vedle tabule a přikyvoval.

Wolfgang Pauli 

Všichni, kdo znali Pauliho, věděli, že ho nesmí pouštět k žádnému experimenty. Každý experiment, ke kterému se přiblížil, se totiž nevydařil a nástroje k němu určené se začaly rozbíjet. A tak se to začalo nazývat "Pauliho efekt". Jednoho dne se jeden důležitý experiment nevydařil bez jakéhokoli odůvodnění. Pauli nebyl nikde poblíž a tak se to zdálo velmi podivné....až do té doby, než zjistili, že Pauli zrovna jel ve vlaku, který projížděl okolo budov, kde se ta nehoda stala(ke své hanbě musím uvést i zdroj: film Babylon 5: Řeka duší, ale najdete to i na internetu).

Bischoff

Tento přední anatom v Evropě byl nejúspěšnější v 70.letech 19.století. Pečlivě měřil váhu mozku a po mnoha letech zkoumání došel k výsledku, že průměrná váha mužského mozku je 1350g, avšak ženského pouze 1250g. Toto podle něho byl nepopiratelný důkaz o mentální převaze mužů nad ženami. Po celý život toto prosazoval jako pravý fanatik. Jelikož byl skutečný vědec, tak ve své vůli napsal, že si přeje, aby jeho vlastní mozek byl přidán do jeho obrovské sbírky. Postmoderní zkoušky ukázaly, že jeho vlastní mozek vážil pouhých 1245gramů.-Scientific American(March 1992)

Galileo

Galileo snad nikdy nepouštěl koule z věže(Coresio pouštěl koule z věže a nalezl jejich rozdíl. Nemáme žádný důkaz, že je pouštěl Galileo)

Tycho Brahe 

Ztratil konec svého nosu přitom, když se hádal o matematický problém. Nosil místo něj kovovou náhražku až do konce svého života. A jak zemřel? Asi na prasknutí močového měchýře. To víte, při návštěvě u barona Rosenberga se zúčastnil velké večeře. Chtěl být slušný a tak zadržoval tak dlouho moč, dokud mu měchýř nepraskl.

T.A.Edison

Edison měl občas zvyk, že se velmi dlouho nekoupal. Naprosto také nerozuměl stavění cementových domů.

James Joule

Jak strašně miloval fyziku a experimenty se ukazuje například v tom, že jen málokdy opouštěl domov bez vědeckého vybavení. A i když navštívili s manželkou na líbánkách roku 1847 vodopády, tak vymyslel teploměr, kterým měřil změnu teplot vody při pádu.(jen tak mimochodem-všechna coca-cola, která kdy byla vyrobena by na protečení Niagarskými vodopády potřebovala 24 hodin.

Lord Kelvin

Jednou pracoval na vymýšlení možností, jak by mohl změřit hloubku moře a používal přitom drát z piána a slabou skleněnou provrtanou trubičku ucpanou na horním konci. Jednoho dne při experimentování se svým objevem byl vyrušen svým kolegou Jamesem P.Joulem, který byl tak udiven jeho neobvyklým vybavením, že se ho zeptal, co to probůh dělá. "Hraji," odvětil Kelvin. "Kterou notu?" zeptal se ho Joule. Kelvin odpověděl: "Hluboké C!"(F.Bell-Men of Mathemaics)

Při jednom kázání 2.zákona termodynamiky a entropické tepelné smrti vesmíru, pronesl lord Kelvin, že náš svět by mohl zaniknout za 20 miliard let kdy dojde sluneční palivo. Jedna stará dáma v církevním shromáždění ho vyrušila a rozrušeně se ho zeptala: "Jak dlouho jste říkal?" lord Kelvin odpověděl: "20 miliard let." Žena si oddechla: "Děkuji, lorde, myslela jsem, že jste říkal 20 milionů."

Jednou překvapil Lord Kelvin svou třídu rychlým a zábavným způsobem, při kterém vyřešil problém na "zvuku", píše Mainly About People. Uprostřed experimentu náhle přerušil přednášení a tiše pozoroval, spolu s většinou studentů, jak experiment postupuje. Bylo zde hrobové ticho, které bylo náhle a hrubě přerušeno zvukem kuličky, kterou upustil nepozorný student, a která pokračovala v kutálení a padání, padání dál, až zbývaly jen poslední dvě lavice, než dopadla na zem. Mezitím se lord Kelvin rychle otočil a pozoroval, kde se kulička objeví. Počítal zpětně počet, kolikrát ho uslyšel spadnout a pak řekl: "Pane X...ze sedmé řady, hlaste se u mě po přednášce." Vynikající vědec správně určil viníka.

G.S.Ohm

Roku 1827 objevil G.S.Ohm že tok elektrického proudu vodičem je úměrný potenciálnímu rozdílu(poklesu napětí mezi konci vodiče) dělenému vnitřním odporem I=V/R. Ohm, který byl v té době středoškolským učitelem, doufal, že jeho objev by mohl vést k místu na univerzitě. Ale věci nešly tak, jak si představoval. Ne jenže selhala jeho snaha o profesorské místo, ale dokonce velký odpor konkurenčních vědců ho donutil, aby rezignoval i na své místo na střední škole(Isaac Asimov´s Book of Facts)

Michael Faraday

Faraday, velký anglický chemik a fyzik, byl členem sandamanského kostela, malé sekty fundamentalistů. Byl pozván na večeři s královnou Victorií  v neděli 1844, což znamenalo, že zmešká svaté přijímání. po mučivém rozhodování se rozhodl, že je nutné uposlechnout královny.Další členové kostela ho za toto rozhodnutí vyloučili z církve a nechtěli ho přijmout zpět dokud nepodstoupí velké pokání. (Faraday později odmítl rytířskou hodnost se slovy: "Musím zůstat až do konce obyčejným Michaelem Faradayem).

Během Krymské války(1853-56) byl tento známý chemik a fyzik požádán britskou vládou, jestli by nebylo možné připravit velké množství jedovatého plynu, který by použili na bitevním poli proti Rusům, a pokud by to bylo možné, jestli by nemohl vést projekt. A jak Faraday odpověděl? Projekt je samozřejmě proveditelný, ale on s tím nechce mít absolutně nic společného.

Když Gladstone potkal Michaela Faradaye, tak se ho zeptal, jestli jeho práce na elektřině bude mít někdy nějaké praktické využití. Na to Faraday jasnozřivě odpověděl: "Ano, pane, jednoho dne to zdaníte."

George Gamow

Nechtělo se mu chodit na náboženství a ani mu nevěřil poté, co když vyndal "chléb" z pusy, tak se nezměnil na boží tělo.

Když velel na Dělostřelecké škole Rudého října jednou trigonometrické skupině, tak si vzal za cvičný cíl i skutečný kostel, ale naštěstí ho včas zastavili. V Los Alamos byl vytažen z dovolené právě kvůli spolupráci s cizími armádami, ale byl očistěn.

Sepisují dopis: "Vážený pane Rutherforde, My studenti univerzitního fyzikálního klubu, jsme vás zvolili za svého čestného předsedu, protože jste dokázal, že atomy mají koule. Tajemník: Kondrašenko." (zde se uplatňuje stejné ruské slovo pro kouli i jádro).

A pak jako reakci na odpor Ruska k teorii relativity píší znovu dopis: "Insipirováni Vaším článkem o světelném éteru pracujeme nadšeně na tom, abychom dokázali jeho materiální existenci. Starý Albert je idealistický idiot! Žádáme Vás, abyste s námi počítal při pátrání po kalorických, flogistonových a elektrických fluidech. G.Gamow, Z.Genecvali, L.Landau, S.Griltušnikov, A.Bronštejn" Za tento dopis přišli o stipendia a museli opustit město(G.G.nepřišel o místo) K dopisu totiž ještě přibalili hromadu obalů od "kapalin", co zavrženy(electrical fluid, light ether, soup calor...)

Také je zajímavé, že se mu nikdy nepodařilo setkat se s belgickým králem. Při konferenci 1933 v Bruselu nemohl s králem povečeřet, protože  neměl "černý kabát"(smoking) ale jen "bílou kravatu(frak). Roku 1939 také ne, protože bylo napadení Německem a kongres byl zrušen. Roku 1958 ho 3. král nepozval, protože byl G.Gamow odpůrce stacionárního vesmíru.

Podepisoval se Geo a myslel, že výslovnost je "džou". W se v jeho jméně objevilo poté, co poprvé přepisoval své příjmení do latinky a to v Německu. Na jeho počest stojí "Gamowova věž" na kompusu univerzity v Boulderu a v přízemí je vitrínka se všemi jeho knihami a překlady.

-A.C.Gilbert opustil své rodné hnízdo ještě jako mladík.
-Paracelsus byl snad předlohou Fausta. Slovo "bombastický" pochází údajně z jeho jména podle jeho chování.
-Reich, jeden velice respektovaný psycholog, ukončil svůj život šílený ze své Orgon teorie.
-Jedna zábavná věc, kterou se naučíte při kurzech částicové fyziky je, že je mnoho jemných rozdílů v podpisech různých autorů, každý vypadá, že má své oblíbené slovo nebo větu, kterou užívá neustále dokola. Například pokud začnete studovat text od Franze Grosse "Relativistická kvantová mechanika a teorie pole", všimnete si, že zbožňuje slovo "famous" a používá ho v celé knize stále dokola. Dostáváme se ke "Kvantová teorie pole" od Micho Kaku. Těžko naleznete stránku, kde by nebyla jeho oblíbená fráze "highly non-trivial"(vysoce netriviální). A konečně, pokud začnete číst "Teorie superstrun" a zjistíte, že se prostě nemůžete dostat přes část, ve které by nezmínil své oblíbené slovo "crucial"(rozhodující, kritický). Někteří studenti by mohli vylepšit hru "Kde je Waldo"-typ hry, kdy se musíte vždycky napít, když přijde na řadu ve Wittenovo předmluvě slovo "crucial" 

Použitá literatura: R.Feynman-To snad nemyslíte vážně!
                               http://www.feynmanonline.com
                               http://www.anecdotage.com
                               http://www.xs4all.nl/~jcdverha/scijokes/10.htm