Studium a školy

Fuj, zní to odporně. Takhle bych to nikdy nenazvala. Jenže to by mou maličkou ubohou hlavičku muselo právě teď napadnout něco více trefného(což by bylo asi cokoli), ale to můj mikro mozeček prostě nezvládá. Takže jsem se rozhodla, že to tady nechám, než mě napadne něco trochu lepšejšího. Jelikož jsem už o své školičce trochu písala na svých vlastních stránkách, tak vás tady s tím nebudu příliš otravovat. Ono totiž není ani tak nějak s čím.

Škola? To je ten ústav, ve kterém se nás snažili a stále snaží naučit všechno jiné, než studovat. Takže člověk, který odsud vyjde, je možná zběhlý ve sledování hvězdiček, ale hvězdiček v alkoholovém opojení, které se vám rozjiskří nad hlavou, když sebou seknete o chodník. Také nemůžete předpokládat, že by vaše jasnozřivost něco pochytila od těch podivných zamotaných výkladů, které vám jsou den co den předkládány. Možná, že vás bude bolet celé tělo únavou, ale tak z toho, že jste seděli šest hodin v kuse na židli. Skutečně gymnázium jako místo, kde jsem se měla něčemu přiučit, v oboru astronomie i fyzika docela pohořelo. Snad to měla na vrubu naše paní profesorka, která nás pět let učila tomu, kterak se správně předčítá z učebnice fyziky, možná v tom byl obecný nezájem v naší třídě o tento předmět. A možná(ale to si přeci jen nemohu připustit), by v tom mohla být i moje neskutečná lenost. Nutno připustit, že ani gymnázium se nakonec neukázalo tak úplně ztracené a pan profesor Tyle se úspěšně o fyzikální nástěnku staral, takže jsme se mohli účastnit i jeho fyzikální soutěže. Takže to nakonec tak děsné ani nebylo. Snažil se, to se musí nechat, jenže my ho bohužel nedostali, takže jsem si o něm mohla nechat jen snít. Ale i tak se stal pro mě tou jiskrou mezi temnotou nekonečného kosmu-jenže co se má člověk co divit, když celý vesmír je v podstatě šíleně temný, takže i mezi lidmi musí přicházet zatmění docela často(no přiznávám, že zvláště u mě se to projevilo velice výjimečně).

Ale abych nezůstala jen u školy, která na mé astronomické vzdělání neměla valný význam. Během druhého ročníku(tedy ve skutečnosti šestého) jsem se pustila do nejrůznějších matematických i fyzikálních akcí a rozhodně nelitovala. Začalo to návštěvou Jednoho dne z fyzikou, řešením báječného korespondenčního semináře MaM, pak Fyzikální týden, Bělčice, TCN...tyhle akce mi nedaly snad ani tolik teoretických základů, jako spíš mi umožnily setkat se s lidmi, se kterými jsem si měla co říct. Lidmi, kteří se od vás neodvrátí poté, co řeknete, že se zajímáte o fyziku, když řeknete slovo limita, tak se neoklepou děsem, prostě Lidi, kteří pro mě osobně měli na začátku právě to velké L.

Strašně mě potěšilo, že právě v době, kdy jsem se o astronomii začala zajímat, tak se i astronomové začali zajímat o lidi jako jsem já-tedy ty, které to baví, ale nejsou na tom zase tak dobře, aby se dostali do kruhů "vyšší společnosti" a tak začaly jako na běžícím pásu vycházet různé populárně-naučné knihy o vesmíru, fyzikálních zákonech....Některé takové, že by si zasloužily přímý let do koše, jiné takové, že by je měl člověk hýčkat na hrudi a mazlit se s nimi(dobře, dobře, nemlaťte mě, přiznávám, že tahle představa je hodně úchylná a ani já ji neaplikuji-přece jen na mazlení jsou na světě lepší věci, co si budeme povídat :-)). Ale abych se k tomu vrátila. Leželo tedy přede mnou pěkné množství knížek, které stály za to, aby si je člověk přečetl. A ještě k tomu jste si mohli být jisti, že vás alespoň většina pohltí. Už jste se neprokousávali nějakým suchopárným povídáním protkaným spoustou rovnic, ale mohli jste se ponořit do čtení a cestovat spolu s knihou celým vesmírem.